Jseš tu sama, samotinká. Je tu ticho a ... smutno. Já vím, už není slyšet šum křídel motýlích... Ale občas dolétne motýlí pošta. Jen občas. Růžičko, jeden bez druhého nemůžete být, patříte k sobě, ale jak to udělat? Co mám udělat? Nevím, růžičko, neznám odpověď. A ty??
Išla po ulici, nikde ani živej duše. Chodila takto často, mala rada ticho, tajomstvá... A raz sa stretli... Zdalo sa, že sú to dve spriaznené dušičky. Rozumeli si, navštevovali sa, pohodička... A potom prišla skúška, skúška, ktorá