je Černá růže?
Je jako motýl
od svého zrodu
až do svého konce.
 MORI RESTAT. tomu zbývá zemřít.  |
 |
Článek Jsem sama
Komentáře k článku: Jsem sama
zlomenymec: Tak na takové situace pomáhá jen jedno jediné... Božský Kája!! 
http://www.youtube.com/watch?v=vFUKbKeeU3Q
cernaruze: Jsi hodný. Jenže mé PC již delší dobu videa nezvládá. A s mužem již dávno nesnídáme. A...
Ale i tak dík.♥
hospodynka: Kuš, žádný Kája, nějaké pěkné CD, třeba Korpiklaani nebo Alkehol *tuctuctuc*
newold®blbne.cz: Každej jsme svým způsobem sám. Každej, kdo Ti tu teď napsal. To, že o tom nemluvíme, neznamená, že to tak není.
Nikdo Ti nepomůže, Leni. Musíš chtít sama. 
cernaruze: Renátko, musela jsem sem těch pár vět napsat. Píšu i na papír, ale tehdy mi to nepomohlo. Bylo mi opravdu moc špatně, bála jsem se sama sebe, bála jsem se o sebe. Ale jedna moc dobrá duše mi pomohla. Jasně, že jsem sama chtěla, ale nějak mi to nešlo. Čím víc jsem chtěla, tím hůř mi bylo. Ale už je lépe. Mnohem lépe.
inenaso: Přesně takhle jsem se cítila, když mě tady Pepa nechal. Co s životem? Bála jsem se sama sebe, bála jsem se chvíli zůstat sama,abych si nesahla na něj nesáhla. Psala jsem, možná nebudeš věřit, ale popsala jsem tři silné sešity formátu A4, psala jsem každý den, vyčítala, zpovídala se v těch sešitech,vzpomínala a brečela, že mám dojem, že mi už nezbyla žádná slza, jinak chodila každý den do lesa. Netvrdím, že se mi dnes život líbí, ale vím, že už se mi to krátí a tak se dívám a na všem se snažím najít něco pozitivního. 
cernaruze: Irenko, věřím. Hodně o Tobě přemýšlím.
Vím, co by mi nejvíc pomohlo: moje milovaná Vysočina, po které se mi tak nenormálně stýská. Čím dál víc. Nebo alespoň ty hory tady, na Slovensku.
Vím co mne ubíjí nejvíc: toto město, ve kterém jsem nikdy jako studentka nechtěla zůstat. Snažím se ho mít ráda, hledám a i nacházím jeho krásy, ale i tak. Mé srdce zůstalo tam...
Proto Ti hodně rozumím, Tvému toulání a tak. Děkuji Bohu za to, že jsi.
hospodynka: Co prodat byt a přestěhovat se někam na venkov? Přišla bys na jiné myšlenky.
eva*: Leni, my se kolikrát doma hádáme, padnou i nadávky, ale když bych si měla představit, že budu sama.....to bych asi dlouho nevydržela, nebo ne že nevydržela, ale bylo by to hrozný. Já jsem jakoby sama, ale vím, že samota je jen zdánlivá, že je se mnou doma. Ty víš, jak to myslím.
Máš můj velký obdiv a drž se!
cernaruze: Vím, vím.
Kdepak, Ty máš můj obdiv. Proti Tobě se mám jak v ráji. Fakt. Nekecám.
ginna: Jak říká Renča, každý je někdy sám. A nejvíc, když je obklopen lidmi..
Je to těžké, ale důležité je nevzdávat se, hledat střípky hezkých chvil.
Nejsi tak sama, NEBOJ.
cernaruze: NĚKDY. Někdy beru. Ne stále. Já byla sama - fyzicky i psychicky. Vlastně jsem pořád, ale jak už jsem napsala, bylo mi tehdy moc špatně. I teď mi je, po té operaci, bojuji, zatím sílu mám.
hospodynka: Někdy je dobře být sama. Srovnat si myšlenky v hlavě. Jen kdyby ti lidi kolem pořád neotravovali. Vem si kolik protivů Ti dokáže zkazit jediný den - protiva ve frontě, co se snaží předbíhat, mrzutá prodavačka, nevrlá sestra v ordinaci, povykující mládež na sídlišti...
cernaruze: Jo, někdy jo. Ne však stále. Celé dny, týdny, měsíce... Jsem od mala samotář, tedy samotářka. Jen ten den mi bylo blbě, hodně blbě. V takovém stavu myšlenky nesrovnáš.
hospodynka: Dnes jsem poprvé po dlouhé době sama doma, je to báječné, prostě super pocit. Chlap je po měsíc a půl trvající neschopence zase v práci, všechny tři děti ve škole, je tu neskutečný klid. Nic nemusím, nikdo po mě nic nechce, sedím u noťasu v pyžamu a piju kafe. Dostala jsem chuť na medovník, tak ho asi upeču, ale je krásný už jen ten pocit, že nemusím, že to udělám jen tak, protože mě zrovna honí mlsná 
vendy (eumenidas): Občas pomůže, se ze svých pocitů vypsat.\\\\rToto psaní bylo velmi upřímné a velmi osamělé.\\\\rOsamělých duší jsou tisíce, ne-li miliony.\\\\rTakže ani ve své samotě nejsou úplně samy...