cernaruze: Irenko, věřím. Hodně o Tobě přemýšlím.
Vím, co by mi nejvíc pomohlo: moje milovaná Vysočina, po které se mi tak nenormálně stýská. Čím dál víc. Nebo alespoň ty hory tady, na Slovensku.
Vím co mne ubíjí nejvíc: toto město, ve kterém jsem nikdy jako studentka nechtěla zůstat. Snažím se ho mít ráda, hledám a i nacházím jeho krásy, ale i tak. Mé srdce zůstalo tam...
Proto Ti hodně rozumím, Tvému toulání a tak. Děkuji Bohu za to, že jsi.