Kdysi patřilo nedělní odpoledne rodinným vycházkám.
Jako dítko jsem je neměla ráda.
Hlavně ty, kdy jsem si musela dát "nedělní" oblečení
a
procházka vedla uličkami mezi domky a paneláky, případně zaprášeným městem.
Trošku sluníčka pro Černou růži:
Proč, proč mám najednou pocit, že jsem na konci?
Na konci nějaké cesty.
Něco skončilo?
Postava mává, to je loučení.
S kým se asi loučí?
Prozradit nechce.
Pomalým krokem odchází.
Odchází a něco podivného ji provází.
Smutek a samota.
Věrní to společníci.
A kam se poděla naděje a víra?
Kam?