Když už je ta neděle

Kdysi patřilo nedělní odpoledne rodinným vycházkám.
Jako dítko jsem je neměla ráda.
Hlavně ty, kdy jsem si musela dát "nedělní" oblečení
a
procházka vedla uličkami mezi domky a paneláky, případně zaprášeným městem.
Ale do přírody jsem chodila ráda, to byl zcela jiný level vycházek.

Když se člověk jen tak prochází, začnou brzo bolet nohy a je dobré si někde hačnout.
Nejlépe poslouží hezká lavička v příjemném prostředí.

U nás máme pěší zónu, kde je těch laviček celkem dost.
Jsou takové robustní, zdálo by se, že jsou nezničitelné.
Proto nevím, nechápu, jakým způsobem byly užívány, že k jejich zničení nakonec došlo.
Tento rok je začali opravovat.

Ty nejzničenější jsem už nezachytila, fotila jsem v čase, kdy byly opravy v plném proudu.

Čekají...

Torza:

Některé teprv schnou, dostaly krásný žlutý kábátek:

Některé už zvou k posezení.
Jen ten binec kolem nich...

A tyto ještě na vynovení čekají.
Nejsou nějak poničené, ale nový kabátek jim bude slušet víc.
A můžete "hádat", kdo všechny ty lavičky celé dny "okupuje".

- vyfoceno 29. března 2011 -