Cernaruze | Minulost, přítomnost, budoucnost

Nepíšu.
To vidíte sami, to tu nemusím zdůrazňovat.

Chodím "jen" koukat a číst.
Alespoň to.
Ba někdy ani to.
Někdy jen na chviličku zapnu PC, na jeden blog vložím odpověď a počítač vypínám.

Proč nepíšu?
Není o čem?
Ano i ne.

Přemýšlím.
O všem možném i nemožném.
Jen musím dát pozor,
abych moc dlouho nehleděla do minulosti,
neb přítomnost kolem mne propluje nepoznaná
a
má budoucnost se stane minulostí.

P.S.1:

Rok 2007.
Ano, tehdy jsem tak trochu žila v představách.

Na podzim roku 2006 "vstoupil" i do naší domácnosti internet.
Sice jsem se s ním "setkávala" nějakých 11 let, ale jen občas.
V práci a v netových kavárnách.
Jednalo se o vyhledávaní informací, občas nějaký mejlík.

Až na jaře roku 2007 jsem do netového života vstoupila "jinak".
Začala jsem si tvořit své netové stránky.
No, své.
Své tvorbou, psaním...
A založila jsem těch webovek hodně.
Postupně.
Ne každému tématu vyhovoval nabízený vzhled.
A tak jsem se pustila do "studování" html-kódů a později i css-stylů.
Tyto hrátky mne bavily, opravdu jsem se hodně naučila.
Ba přišla jsem i na pár roztomilých fintiček, kterých "tvůrcem" jsem opravdu jen já.
Po jejich tajemství se pídilo mnoho lidí...

Proč o tomto tak obšírně píšu?
Proč jsem si vytvářela nějaké své světy na netu?
Vysvětlení je zcela prozaické.
Když musíte čučet doma s polámanou nohou...

Po zlomenině v roce 2005, která musela být řešena operací, jsem byla půl roku ležícím pacientem.
Byl to hrozný čas.
Pak mne v soukromém rehabilitačním centru postavili na nohy.
V roce 2007 následovala druhá operace.
Žel, nedopadla tak, jak měla.
"Nabídli" mi operaci třetí.
Na tu jsem nešla.
Mohlo by se stát, že bych se nepostavila vůbec.

Toto PS jsem napsala kvůli části jednoho komentáře zde:
cernaruze.pise.cz/...

To, proč jsem měla tolik stránek, jsem jaksi opoměla vysvětlit.
Měla.
Ony sice stále existují, ale já na ně nechodím.
Byly by už dávno pryč, ale jaksi nemám heslo.
Zapomněla jsem ho.

V roce 2008 jsem zavítala na www.pise.cz.
Ano, založila jsem si tu tři blogy.
První byl Pohled z okna.
A psala jsem jen na něj.
Ty další dva tu byly jen tak.
Občas jsem nakoukla, zda ještě vůbec existují.
Věnovala jsem se jen Pohledu...

P.S.2:

Když jsem Pohled po přenesení nakonec rušila, bránil se.
Bylo to znamení?
Nevím.
Klikla jsem na Smazat celý tento blog.
Objevilo se "Chystáte se smazat...".
Zrušila jsem možnost archivace na www.nepise.cz
a
opět jsem klikla na obrovské červené tlačítko SMAZAT BLOG.
Objevilo se poslední upozornění před konečným smazáním blogu.
Klikla jsem na ANO.
Ale blog nezmizel.
Klidně jsem se mohla vrátit do administrace.
Vrátila jsem se.
Na chvilku.
Abych celý postup absolvovala ještě jednou.
Druhý pokus byl "úspěšný"...

P.S.3:

Dcera mi dala před týdnem svolení vstoupit do administrace jejího blogu
a
zveřejňovat něco málo ze života malé Emy.
Tak možná někdy...

Děkuji těm, co si mne i jako Černou růži přidali do přátel.
Mohu tak nakouknout i pod pokličku.
Já sama o to požádat, poprosit nedokážu.
Jsem už taková.
I nadále všechny čtu, komentuji - občas, jen do zaheslovaných nemohu.

Hezký prvomájový den všem.