Očím jsi odešel, v srdcích jsi zůstal.
Vzpomeňte někdy, přátelé milí,
stisk ruky Vám již nemohl jsem dát,
mé srdce dotlouklo, odešly síly,
býval jsem mezi Vámi rád.
Proč život byl tak krutý a nenechal mě žít,
proč mladý jsem musel od Vás odejít.
Utichlo zlaté srdce Tvé,
které nás tolik milovalo.
Tak,
jak Ti z očí zářila láska a dobrota,
tak nám budeš chybět do konce života.
Utichlo srdce, zůstal jen žal,
kdoTě měl rád, vzpomíná dál.
V neznámý svět odešel jsi spát,
zaplakal každý, kdo měl Tě rád.
Ta rána v srdci stále bolí
a zapomenout nedovolí.
Čas prý rány hojí,
je to ovšem zdání,
stále je v srdci bolest
a tiché vzpomínání.
Odešla jsi tiše, jak osud si přál,
ale v našich srdcích žiješ dál.
Jen kytičku květů na hrob Ti můžeme dát
a s láskou vzpomínat.