se odehrával tento skutečný příběh, jeden z mnoha příběhů v mém životě.
Měla jsem kamarádku, bydlela dokonce ve stejném domě, ve stejném vchodě, o poschodí víš.
Měla i starší sestru. Jmenovala se Zlatica. Ale s tou jsme se neměli moc v lásce. Nevím, proč, byla úplně jiná. Párkrát jsem dostala za vyučenou, co už...
Ale vrátím se k její sestře. Erika. Měla nádherné dlouhé černé vlasy, havraní. Věnovala mi i fotku. Dodnes ji mám. A podle ní jsem si nechala také dlouhé vlasy.
My jsme se museli odstěhovat z Martina - díky VÁM srpnoví bratři z roku 1968- a oni se také po čase odstěhovali.
Je mi za ní smutno. Měla bych jí hledat? Nevím, byla bych šťastná, kdyby jsme se někdy setkali.
Její dívčí jméno: Erika Vidiečanová. A byla romka. Moc krásná, moc milá...