...ach, synku, synku...

Kde jsou ty časy,
kdy jsme byli jako kamarádi...

Nebo to byl pouhej sen?

A třeba se mi zdá i tohle
a když se probudím,
vše bude jako dřív...

Co se stalo,
kdy
a PROČ????

Víš,
jak jsme po Tobě toužili,
víš,
že jsem mohla i umřít,
ale nevzdala jsem se Tě...

Ta neskonalá radost,
když jsem Tě spatřila poprvé.

A Tvému tátovi
jsem z nemocnice přála
k jeho narozeninám...
Omlouvala jsem se,
že pro něj nic nemám...
Jen Tebe!
Ty jsi byl nekrásnější narozeninový dárek.

Je toho mnoho,
co bych Ti chtěla říct,
ale kdy a kde?

Bolí to,
strašně moc to bolí,
synku...

Necítíš,
jak mi to trhá srdce?
Nevidíš mé slzy,
můj šedivý vlas,
tvář bez úsměvu...

Nevyčítám Ti nic,
jen se vrať.

Prosí Tě Tvá máma.